Miloš Makovský - kytarista, skladatel

Vzhledem ke svému věku padesátníka se domnívám, mám licenci hovořit o tom, že by mě v rockové hudbě už nemělo nic nijak zvlášť překvapit. Po téměř čtyřiceti letech intenzívního poslechu jsem prošel různými styly a žánry a tak už mám nyní ona překvapení za sebou. Je třeba říci, že pokud jsem měl možnost blíže se seznámit s tvorbou kytaristy a skladatele Miloše Makovského (1957) překvapení se ─ (k mému velkému překvapení) konalo....

Nicméně jméno Miloš Makovský se pro mne stalo známým až v r. 1983, kdy jsem zhlédl premiéru komponovaného audiovizuálního projektu Křídlení, prezentovaného brněnskou artrockovou skupinou Synkopy s jejich frontmanem - zpěvákem, skladatelem a hráčem na klávesové nástroje Oldřichem Veselým. Na pódiu se pro mne objevila neznámá tvář - na první pohled sice nenápadný hudebník, ale na druhé straně kytarista vybavený nejen neuvěřitelnou technikou hry na svůj nástroj, ale i úžasnou energií a vnitřní kázní, která jej po několika prvních okamžicích překvapení téměř okamžitě pasovala na virtuozní platformu. Synkopy v 60. a 70. letech stavěly svůj repertoár především na west-coastovém stylu vícehlasého vokálu v němž byli dlouhá léta nedostižní, ale i když v 70. letech přitvrdili a Beach Boys a Hollies vystřídali Uriah Heep a Black Sabbath, přesto se mě instrumentální party kytaristy, skladatele a tehdejšího kapelníka Petra Směji zdály spíše kostrbaté, bez nějakého osobitého názoru a hlavně vývoje. Po návratu Oldřicha Veselého po pětiletém působení v pražské skupině Blue Effect (Modrý Efekt) došlo k vnitřní přestavbě skupiny s posunem k náročnějšímu artrockovému repertoáru. Příslibem se zdál tehdy mladý kytarista Emil Kopřiva, dostatečně talentovaný k tomu, aby více umocnil rockovou identitu skupiny, ale teprve příchodem Miloše Makovského bylo možno hovořit o výrazném posílení na kytarovém postu. Zanedlouho se konalo téměř zázračné zjevení na domácí rockové scéně - kytarista Miloš Makovský výrazným způsobem ovlivnil vývoj kytarové hry v domácích podmínkách a tak zcela oprávněně na post do první rockové kytarové ligy vedle Radima Hladíka, Luboše Andršta, Michala Pavlíčka, Stanislava Kubeše, Petra Pokorného.... nastoupil i on sám.

Kytarová technika Miloše Makovského byla uhrančivá od prvních tónů. Jako kytarista si osvojil nejen čtyřprstovou techniku, ale i různé další typy technik - od pickingu přes obouruční hraní až k hammeringu a co bylo na celé věci nejcennější, že v té době jména světových kytarových virtuozů jako byli Joe Satriani, Steve Vai, Stanley Jordan nebo Yngwie Malmsteen nebyla ještě natolik známá, aby moravský kytarista pocházející z Českomoravské vrchoviny mohl být přímo ovlivněn jejich kytarovými styly. Došlo tedy k celkem zajímavému úkazu, aniž by bylo možné hledat v tom nějaké souvislosti, že pravděpodobně téměř ve stejnou dobu na opačných koutech světa možná přišli různí kytaristé zároveň na stejnou věc. Snad bude pro někoho tohle moje tvrzení znít příliš fantasticky, ale připustˇme, že oprávněnost tohoto názoru má reálný základ. Miloš Makovský zcela sám bez výraznějších vzorů začal díky mimořádnému talentu, technickým schopnostem a neuvěřitelné píli, dané všem Vodnářům, rozvíjet svůj osobitý přístup na poli kytarových technik, což ho nakonec posadilo na post nejvyšší.

Miloš Makovský byl kromě výše zmíněných nutných dispozic vybaven i skvělou pamětí a navíc schopností asociovat svoje kytarové představy, které nosil v hlavě a dostat je pomocí svých prstových předností do reálné podoby. V jeho případě nešlo ani tak o samoúčelné exhibování, ale spíše o prezentaci vlastního názoru a vymezení se vůči tehdejším i futuristickým představám kytaristů virtuozního typu.

Pražští rockoví kytaroví velikáni nejednou navštěvovali koncerty, aby se mohli přesvědčit o oprávněnosti referencí na mimořádné kytarové cítění Miloše Makovského.

Bohužel poměry reálného socialismu neumožňovaly prosadit talent výborných hudebníků mimo rámec skupiny ve kterých působili a tak natáčet sólová alba, kde by se ještě více profilovala kytarová osobnost hudebníka. Tyto ambice patřily do světa pohádek. Navíc - pohledem brněnského hudebníka - bez jakýchkoliv projevů ušlápnutosti - byla cesta do nahrávacího studia možná ještě klikatější než pro pražské hudebníky. Svědčí o tom okolnost, že brněnští hudebníci jezdívali natáčet svá alba především do Prahy a nebo do slovenského Pezinku. Kdyby už v 80. letech existoval prostor pro profilování vlastních představ kytaristy a už tehdy slibného skladatele Miloše Makovského, mohli jsme mít dnes na vinylech nebo CD nosičích uchovány záznamy s jeho podnětnou a výrazně invenční hudbou.

Někteří kytaristé svým přístupem zastávají názor: co se jednou naučíš, postačí ti v různých příležitostných obměnách celý život, když budeš schopen s touto hřivnou správně zacházet... S tímto názorem se Miloš Makovský neztotožňoval. Měl totiž vnitřní pocit, že stojí neustále na začátku dlouhé cesty a že kytarové hře, pokud se nespokojí s dosavadními zkušenostmi, je třeba se učit neustále - možná celý život, použiji-li jistý druh příměru.

Ve skupině Synkopy setrval čtyři roky a na podzim r. 1987 odchází. Zatoužil po vlastní skupině, kde by lépe mohl prosazovat a deklarovat vlastní názor. Nakonec po řadě různých peripetií a hledačských kompromisů našel hudebníky, se kterými se pustil do onoho nového hudebního dobrodružství. Skupina dostala název Taxi a od počátku vzbudila mimořádnou pozornost. Nutno ovšem podotknout, že víceméně hudební kritici a hudebníci z různých jiných seskupení dokázali ocenit a přiznat skupině progresívní ambice. Rockové publikum bylo na přelomu 80. a 90. let velmi málo tolerantní a příliš málo otevřené citlivějšímu vnímání hudebních struktur - kdo v té době nehrál nejrůznější deriváty heavy metalu, nové vlny, nebo alternativního undergroundu, neměl víceméně u širšího publika šanci.

Miloš Makovský kromě své rockové orientace ovšem v sobě nosil i jistý typ muzikantské přizpůsobivosti i jiným žánrům - tato vlastnost také nebyla v té době nijak vlastní ortodoxním rockerům. Objevuje se tedy v alternativním hudebním sdružení Pojazzie a doprovází i známé folkové představitele jako byl Slávek Janoušek nebo Vlasta Redl. Jeho účast na koncertních představeních měla organicky ústrojný charakter, aniž by bylo možné hovořit s pejorativním nádechem o nějaké "kotlíkové kultuře". Tradičně tolerantnější folkové publikum dokázalo přijmout kytarové party hrané na elektrickou kytaru mnohem vstřícněji, než rockové obecenstvo naopak akustické hraní.

V r. 1990 zasvitlo světlo na cestu prvního vlastního projektu skupiny Taxi, ale po natočení začínající nahrávací firma zkrachovala a na dlouhou dobu byly dohotovené hudební materiály pro autora Miloše Makovského nedostupné.

Současná spletitá ekonomická situace v domácím showbusinessu nemilosrdně sestřeluje věci nekomerční a už předem neziskové, a proto vydání tohoto projektu vázne na ochotě vydavatelství podílet se na jeho realizaci.

Kdybych patřil mezi movité obchodníky nebo zámožné mecenáše, zcela určitě bych uvolnil alespoň část peněz na realizaci projektu, potažmo i dalších nahrávek, o jejichž kvalitě jsem přesvědčen. Hudba Miloše Makovského by byla použitelná nejen pro náročnějšího rockového posluchače, ale i jako scénická nebo filmová hudba pro jiné nevšední projekty, díky jeho myšlení, skladatelskému potenciálu a uměleckému přesahu.

Bylo mi ctí, když jsem mohl společně s moderátorem Martinem Kudličkou v našem tematickém pořadu ROCK CAFE na brněnském Rádiu Hey 96,8 FM 19. února 2007 ve dvouhodinovém formátu zařadit osobnost Miloše Makovského (za jeho živé účasti) do oné galerie významných domácích kytaristů a navíc do těsného sousedství dalších významných mistrů elektrické kytary světové provenience...

PETR GRATIAS - rockový historik a publicista, Brno, 27. března 2007

Miloš Makovský (c) 2006
webdesign ceskyserver.cz